Vratič balzámový: zapomenutá voňavá bylina do polévek i do knihy
Říká se mu i „biblický list“. Jak chutná, čím se liší od jedovatého vratiče obecného, kam ho v malém množství přidat a proč s ním šetřit.
Vratič balzámový (Tanacetum balsamita, starší název Balsamita major) je vytrvalá bylina se stříbrozelenými listy a jemnou balzámovo-mátovou vůní. Kdysi rostl téměř na každé babiččině zahradě, dnes je vzácností.
Lidově se mu říká „biblický list“ nebo „kostelní bylina“ – sušený voňavý list se vkládal do modlitebních knížek jako záložka a zároveň proti molům.
Pozor: nezaměňovat s vratičem obecným
Vratič obecný (Tanacetum vulgare, žluté „knoflíky“ květů) je výrazně jedovatý a do kuchyně nepatří. Vratič balzámový je jeho jemnější příbuzný s bílo-žlutými květy a nedělenými listy. I tak obsahuje trochu thujonu, proto se používá jen jako koření v malém množství, ne jako čaj ve velkém.
Jak chutná a kam se hodí
Chuť je aromatická, mírně nahořklá, něco mezi mátou a mladými listy. Používá se nadrobno nasekaný, čerstvý a střídmě (1–2 malé lístky na porci):
- do zeleninových a luštěninových polévek
- k pečené a dušené zvěřině, jehněčímu a drůbežímu masu
- do nádivek, paštik a domácí klobásy
- pár nitek do jarního salátu nebo tvarohové pomazánky
- historicky do piva („alecost“) a do ochucených octů
Přidávej ho ke konci vaření, teplo mu ubírá aroma.
Pěstování
Nenáročný, otužilý, snáší polostín i sucho. Rychle se rozrůstá oddenky – dej mu vlastní kout nebo větší květináč. Listy sbírej před kvetením a suš ve stínu.
Opatrnost
Kvůli obsahu thujonu ho nepoužívej ve větších dávkách ani dlouhodobě a vynech ho v těhotenství a při kojení. Jako občasné koření na špičku nože je bezpečný.
---
*Text má informační charakter, nenahrazuje radu lékaře ani lékárníka.*